Čínské přísloví

Nesuď nikoho, v jehož sandálech jsi nějakou dobu nechodil!

Vyvarovat se posuzování, odsuzování a zatracování je dost obtížné. Když, ale vezmeme v úvahu, že každý z nás vyrůstá v jiných podmínkách, má jiné genetické předpoklady a navíc podléhá vlivu výchovy rodiny, učitelů, apod. je jisté, že málokdo může s námi sdílet naše priority a očekávání. To by také nebylo v souladu s potřebou vzájemného ovlivňování a vývoje lidstva. Tolerujme odchylky od průměru. Většina lidí, kteří něco dokázali a něco nám po sobě zanechali měli nejen výjimečný talent, ale ani svým chováním nepatřili k průměru.

Rubriky: Úhel pohledu | Komentáře: 6

Aktualita 2.

Poslední dobou se objevují zprávy o napětí mezi severem a jihem Koreje. Pořád se někde připravuje nebo probíhá válka, a tak bych to vzala zřejmě jako fakt, o kterém nemám co napsat. Ale, tomu, kdo se chce dostat trochu do obrazu doporučuji spisovatele jménem Chaim Potok, a jeho knížky: „Kniha světel“ a „Já hlína jsem“. On byl chasidský žid, který vykonával službu kuráta právě v Koreji v letech 1952-54 (? bez záruky).  Pro mě to bylo objevení neznámého světa života a zvyků chasidských židů v Americe, prostých lidí a vojáků v Koreji, role Číny v tom všem, a jiné a jiné okolnosti a vztahy. Po přečtení těchto knih jsem se nějakou dobu nacházela ve stavu okouzlení.

Nechci si to nechat pro sebe, tak to posílám dál.

Rubriky: Aktuality, Posílám dál | Komentáře: 4

Aktualita 1.

Spousta sněhuCo může být každý den, a poslední dobou obzvlášť, víc aktuální, než je počasí. Počasí má výhodu, že se ještě nikdy nestalo, aby nějaké nebylo. Většinou se na něj nadává Je moc  nebo málo tepla, sluníčka, deště, sucha, sněhu, mrazu, větru. Myslím, že to je nejoblíbenější téma rozhovorů. Před lety jsem se rozhodla, že budu mít počasí ráda, ať je jakékoliv. Mimo větru, jsem to splnila. Sníh mě uklidňuje, déšť a mlha mě často vyláká do lesa, Mráz mě usadí ke kamnům s knížkou a teplo to je buď příjemné nebo veliké. Abnormální hic trávím relaxací ve stínu. 

Z toho vyplývá, že teď jsem naprosto uklidněná, a v tomto příjemném rozpoložení sedím u kamen s knížkou.

Rubriky: Aktuality | Komentáře: 2

Není dobré trápit se tím, co nemohu změnit

Všude kolem nás je spousta lidí, událostí, situací, se kterými nechceme nebo nemůžeme souhlasit. To je fakt, který nelze změnit. Samozřejmě lze bojovat s jedním, dvěma, deseti větrnými mlýny. Můžeme se do nekonečna bouřit kvůli něčemu, kazit si tím náladu, zdraví, vztahy s ostatními a pod. Možnost, že dosáhneme nějakého zlepšení, či polepšení např. sousedů, rodinných příslušníků, partnerů , politiků je naprosto minimální. (To je moje vyzkoušená zkušenost). Jediné co můžeme měnit jsme my sami. Do toho, se ale takřka nikomu nechce.

Rubriky: Úhel pohledu | Komentáře: 10

Tajemství tropické noci

Velkou část noci si povídáme na balkóně hotelu, než se nakonec definitivně odebereme na lože. Zatímco Honza spí hned jak zabitý, já naopak vůbec nemohl usnout. Bez ustání mne ruší skřehotání jakýchsi děsivých anonymních ptáků tropické noci. Neartikulovaný řev noční džungle, co zde určitým způsobem zasahuje až do samotné hotelové zahrady. Nebyly to ledajaké zvuky! Přicházely jakoby z jiného světa….
Ale…vždyť on je to jiný svět!
Tak začala moje prazvláštní meditace. Průnik „do jinam“, kam jsem díky této čarovné indické noci vstoupil jen já.
Jeden z těch neviditelných tvorů zběsile skřehotal svoje dunivě rachotivé:“U-HUÚÚ“… zatímco druhý mu vzápětí odpovídal hrdelním ŠKŘŘŘK!“. Nebylo příliš jasné, co si tihle dva povídají, každopádně na sebe téměř bez ustání řvali celou noc.
Dlouho jsem se obracel v posteli, abych nakonec-jako šílený-vtrhl na balkón. Zařval jsem na ně, ale můj tón zřejmě nepatří do repertoáru, který jsou ochotní vnímat.
Propadám absolutní bezmoci – a tady přišel ten střih! Dosud nepoznaná forma zenu. Jako bych splynul. Stal se součástí dění, co mi ještě před okamžikem připadalo bytostně nesnesitelné.
Byla to meditace? Osvícení…?!
Nevím. Právě se rozednívá – neviditelní diskutéři ztichli, jako když utne. Uléhám  – a spím.

Luboš Y. Koláček Indií za Dalajlámou.

Rubriky: Posílám dál | Komentáře: 3

Jak funguje negativní myšlení

Kdekoliv ve světě, v tom širém i v tom nejbližším, má určité místo negativita. Má své opodstatnění a je možno jí využít k pochopení, k očištění sebe sama a nikdy ji nelze zcela odstranit.  Můžeme si každý den znovu vybrat, jestli se zaměříme ve svém okolí na věci pozitivní nebo negativní.

Když  upřednostňujeme vyhledávání a šíření špatných zpráv odevzdáváme svou energii negativitě. Příjemci těchto zpráv, jsou pohoršeni, rozezleni, v depresi a často ovládáni strachem. Jsou těmito emocemi pohlceni a naplněni tak moc, že jim nezbývá nic jiného než tu negativitu šířit dál. Potom každý chodí, na něco nadává, něco kritizuje a všichni si myslí, že život je hrozný. Tím, ale k sobě přitahujeme zase jen negativní zážitky.

Rubriky: Úhel pohledu | Komentáře: 4

Strach

Ve dvanácti letech jsem zůstala večer sama ve velkém domě. Využila jsem svobodu a začetla se do detektivky, kde jakýsi vrahoun čekal nahoře na schodech na ženy a škrtil je černou punčochou. Jít po tomhle čtení po schodech nahoru spát nebylo jednoduché. Ani nevím jestli jsem tam šla, ale tenkrát jsem pochopila, že budu trpět strachy, když budu tuto literaturu často číst. Později jsem k tomu přidala zprávy z černé kroniky, a od té doby věřím, že je pro mě na světě bezpečně. Kdybych podléhala strachu a bála se jít někam potmě nebo sama, byla bych přišla o převážnou část příjemných zážitků a zkušeností.

Rubriky: Úhel pohledu | Komentáře: 9

Blog je prý deník

Nikdy jsem si deník nepsala, ale pokusím se rozpomenout, kdy, jak a co jsem se dozvěděla, do svého způsobu myšlení začlenila informaci, která mě oslovila a v průběhu následujících let se mi velmi osvědčila. Vždycky jsem ráda četla, leccos jsem se dočetla a vyzkoušela. Poměrně brzo jsem např. pochopila, že:

Když se život bere vážně, tak se postupně stává čím dál těžší.

Rubriky: Úhel pohledu | Komentáře: 10

Úvod

Rozhodnutí založit si vlastní blog jsem nechávala dlouho zrát. Teď je tady a jak se znám budu si ho maximálně užívat zkušebně asi půl roku. Budu zvát své přátele a pokud se ke mně nikdo nepřidá, tak ho zruším. Jeho pootevřená vrátka zvou k nahlédnutí především ty, kteří mají otevřenou mysl a srdce, a také ty, kteří hledají cestu k pozitivnímu naladění. Nevím jak to zvládnu, ale čekají nás dlouhé zimní večery a v mé chaloupce je útulno a hoří zde krbová kamna, tak vás ráda uvítám na kousek řeči.

Rubriky: Úvod | Komentáře: 4