Otevřená vrátka

Některé děti se do školy těšily při představě, že je čeká něco nového. Někdo na kamarády, na paní učitelku apod. Já jsem se nejvíc těšila na nové učebnice. Ty, prvních 14 dní, naplnily mojí zvídavost a touhu po poznání nových věcí.

Mám trapný pocit, že ve svém dospělém věku jsem se nesetkala s žádným dítkem, které by mi sdělilo, že ho ve škole baví něco jiného než tělocvik a lumpárny.

Přijde mi smutné, že většina dětí tráví tolik času činností, která je nezajímá, ale přímo je nudí. Mám své zkušenosti s marnou snahou vzbudit v dětech zájem o něco smysluplného. Moc to nezkouším. Jako babička mám výhodu, že jim alespoň mohu uvařit jídlo, které jim občas chutná a také jim poskytnout jiný úhel pohledu na záležitosti snášenlivosti, empatie, tolerance, jejich materiálních nároků apod.. Tedy učitelkou bych být nechtěla ani nemohla.

Počasí je dobré téma. Stále je čemu se divit. Teď nastaly tropické teploty a je myslím jen minimum těch, kterým se to opravdu líbí.

Na dnešní žhavý den jsem si objednala dříví, abych měla dostatek topiva v třeskuté zimě. Vždy, když nastane zima převeliká, nechce se mi věřit, že může být i převeliké vedro. Letos jsem to vyřešila. Mám napytlováno teplo v tom dřevě. Bude to určitě super výhřevné palivo.

Moje chaloupka má přirozenou klimatizaci. V přízemí ukazuje teploměr 17°C a v patře 23°C. Cítím s každým, kdo bydlí v paneláku. A také vzpomínám na lidi pracující v teplých provozech. Tak si to všichni užijte ve zdraví a moc nenadávejte, co když nastane za pár dní zima.

Skončila osmá zima, kterou jsem strávila ve své chaloupce. Z mého pohledu byla mírná a nevystavila mě žádným nadměrným strastem. Ten mrazivý březen mě přivedl k vzpomínkám na zimu první, která byla tuhá, dlouhá a já byla nepřipravená. Nicméně jsem ji přežila také a nezanechalo to žádné následky na mém fyzickém ani psychickém zdraví. A navíc , ti z mých nejbližších, kteří mě tenkrát přijeli navštívit, na mě i dneska pohlížejí s mírným obdivem, že jsem to vydržela a neutekla. 

Zima jako pocit mi vždy byla, je, a myslím, že i v budoucnu bude. Není potřeba si zoufat, vždycky může být lépe a většinou i hůře. Nyní nastává čas oprav, úklidu a malování. Trochu se na to těším, trochu se obávám, ale co vím určitě? Že se ještě nikdy nestalo, aby to nějak nedopadlo.

Většinou je můj den rozdělen na ryze pracovní dopoledne, kdy obstarávám kamna, připravuji dříví, zatápím, vařím, peču, uklízím apod. Odpoledne topím v pokoji v krbových kamnech, poslouchám český rozhlas 2, čtu, případně dělám věci, které se dají dělat v teple domova. Jsou programy na ČR2, které se snažím nezmeškat. Dozvěděla jsem se v nich o mnoha vzdělaných a různě nadaných lidech, ať z řad moderátorů tak i jiných profesí. ALE je jen jeden moderátor, jménem František Novotný, který mě vždy svými pořady uvede do stavu naprosté blaženosti. Dostal do vínku cenný dar, který rozvinul do nevídaných rozměrů (asi 4D) včetně hloubky, kterými nás uvádí do slastných stavů štěstí. Jsem ráda, že ho znám. Každý svůj pořad končí přáním: „Buďte blaženi“, díky jeho působení je to samozřejmé.