Jen ke kolenům

Pouštět si starosti jen ke kolenům, v žádném případě k srdci nebo hlavě. To je dobrá rada, která zazněla v rozhlase. Líbí se mi. Je praktická a kdo to dokáže, ten je zdravý a optimisticky naladěný. Někdo to dokáže, někdo k využití této rady směřuje, ale věřím, že převážná většina lidí se svých starostí ani moc zbavit nechce nebo chce, ale nedokáže to. Jako ve všem platí i zde, že musíme nejdříve dozrát, a když se nám to podaří, tak jsme připraveni použít dobrou radu a změnit se.

Rubriky: Úhel pohledu | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Jen ke kolenům

Havárie

Mému tempu nestačil již druhý NTB a tak nemám přístup k světovému dění, ani k svému deníčku. Jsem ovšem tzv. pozitivní týpek a tak se bavím zatím jinak. Vytvářím obrázky horkým voskem a chystáme ve Vrbičanské kapličce jejich výstavu v červnu-srpnu. Berte to jako předběžnou pozvánku k návštěvě.

Ve složce galerie je ukázka několika obrázků, tak na mě počkejte a zatím se tam v případě zájmu mrkněte.

Rubriky: Aktuality | Komentáře: 3

Mluviti stříbro, mlčeti zlato

Tím jsem se v mládí dost důsledně řídila. Ale časem jsem přišla na to, že je nutné svůj názor okolí sdělit. Že je potřeba v případě nedorozumění komunikovat. Říci se dá všechno, ale ne každému a je důležité, jakým způsobem. I zde platí zlatá střední cesta. Kritické soudy nepronáším, negativní zprávy nešířím. Žiji sama a mám ráda ticho, ale kolikrát se divím své upovídanosti, když se dostanu do společnosti přátel, s kterými jsem se delší čas neviděla.

Stříbro je pěkné, zlato o něco lepší, obojí do života patří. Pokouším se stříbro nepodceňovat, pokud možno zušlechťovat a používat k šíření pozitivních myšlenek a nálad. Využíváním příměsi zlata v rozhovorech zřejmě získávám na důvěryhodnosti.

Rubriky: Úhel pohledu | Komentáře: 4

Kýč

To je pěkné slovíčko. Je krátké a chtělo by se říci, že výstižné. Pro mě to je záhada. Nemusím se tím zatěžovat, nejsem odborník, člověk fundovaný a zodpovědný. Jsem jenom amatér, který rád zkouší nové věci a v podstatě to co vytvořím, nebo lépe řečeno, to co skrze mě vznikne, nezáleží na pochopení jeho významu. Poměřuji význam dílka, které jsem vytvořila, tím jak jsem se touto činností bavila. Ale stejně mi to nedá. Co to je, pokud to není umění a možná ani kýč. Zbytečná starost, když to dám do šuplíku. Jenže každé zboží má svého kupce a kaplička je nyní vyzdobená jarně, a ještě celý duben bude. Do vánoc daleko a je škoda nechat jí prázdnou kvůli strachu, že to co neuměle vytvoříme není na patřičné úrovni.

Rubriky: Úhel pohledu | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kýč

Klid

Klid, po kterém většina lidí touží, není klid, ale apatie a neochota řešit věci. Pravý klid následuje po dokonalém poznání věcí, poté co porozumíme sobě, svým motivacím a jsme ochotni poznávat a dávat si všechno dohromady. Opravdový KLID není klidem vnějším, závislým na vnějších podmínkách, ale vnitřním, založeným na pochopení věcí a souladu se sebou samým.

To se prostě musíme učit. Náš život je škola…   Náš hlavní úkol je učit se žít smysluplně.

Myšlenka z knihy  „Cesta staletími“ od Zd. Jordánové.

Rubriky: Posílám dál | 1 komentář

Zase pokora

Již dlouho jsem se nezabývala obsahem slova POKORA.  Zdá se, že je to slovo jehož význam hledá stále více lidí. Na internetu jsem našla tyto dvě myšlenky:

„Pokora je zdroj radosti a příbytek lásky.“

„Velkým se člověk nestává díky slavným činům, ale díky tomu, že se nepovažuje velkým pro malé činy.“

Chtěla jsem připsat svůj názor, jenže jsem zjistila, že bych opakovala náplň těch dvou výše uvedených slov, jen bych ho vyjádřila slovy jinými. Nechám to na příště. Pokora a odpuštění mě nikdy nemohou omrzet. Jen u těchto témat mě mrzí, že není více komentátorů.

Rubriky: Slova | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zase pokora

Hoď to za hlavu

Dnešní téma v Českém rozhlase 2. Mnoho postojů a názorů. Každý odpovídá podle svého založení. Vzpomněla jsem si, že kterýsi úspěšný muž řekl: „Problém, který neumím vyřešit nechám být a on se časem vyřeší sám“.

Nepatřím zrovna k lehkomyslným lidem, ale když slyším co všechno lidé považují za problém je víc než jisté, že problém je často pouze v jejich hlavě, požadavcích a představách.

Další část tvoří záležitosti, které nás trápí, ale vyřešit je dokážeme.

A nakonec ty opravdu pro nás zdánlivě neřešitelné. A s těmi nakládám podle výše uvedené instrukce. Fakt se vyřeší samy, ale není to hned, leč netřeba zoufat, pouze je potřeba přestat o tom přemýšlet stále stejným, neefektivním způsobem.

Rubriky: Úhel pohledu | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hoď to za hlavu

Jen žasnu

 Co mi život přináší za příležitosti vyzkoušet něco zcela nového. Něco, co jsem neplánovala, nikdy nic podobného nedělala, a přes 60 let  žila v domnění, že takovou činnost bych nezvládla.

Musím o tom napsat, protože to nyní do mého života aktuálně patří. Mluvím o výstavce výrobků ve Vrbičanské kapličce. Je to přehled toho, co jsme se tady spolu zatím naučili. Košíky, stromečky, zvonky, věnce to vše pletené z papírových ruliček. Výrobky z korálků: stromečky, zvonečky, náušnice, háčkované korále, andílkové a také přívěsky, náušnice, kraslice, pro změnu z Fimo hmoty. Látkové květiny, pletené ponožky, panenka ze šustí, zvonkohry. Všichni oslovení byli ochotni svým umem přispět k tomuto pestrému sortimentu.

Instalace vyžadovala fantazii. Pro mě první zkušenost za kterou jsem vděčná, pro ostatní pozvánka do Vrbičanské kapličky. Otevřeno každou březnovou sobotu a neděli od 14 do 16 hod.

Rubriky: Aktuality | Komentáře: 3

Vibrace

Kde není ucho, není ani zvuk. Tato informace mě před lety zaujala. Když není ucho, jsou vibrace. Je sice známým faktem, že všechno jsou vlastně vibrace, ale vědci tvrdí, že když něco nevidí, nezměří apod. nemohou souhlasit s tím, že to existuje. Možná si to na základě nedostatku informací vysvětluji špatně. Asi spíš nejsou k dispozici příslušné přístroje, nejsme nastaveni či uzpůsobeni na přijímání všech vibrací.

Jsou lidé jasnovidní, kteří toho vidí trochu víc, či jasnoslyšní, kteří zase slyší i věci pro nás ostatní neznámé.

Z toho pro mě vyplývá, že všechno může být úplně jinak. Záleží na mém vyladění, jak přijímám děje kolem sebe. Nemohu tudíž hodnotit co je dobré, co špatné, a co není vůbec. Všechno je možné i to zdánlivě nemožné.

Co mudrlanti, co vy na to?

Rubriky: Úhel pohledu | Komentáře: 2

Na kole nebo pěšky?

Loni v zimě jsem se s cestovatelem J. Tomšíčkem toulala Jižní Afrikou. Nedávno na mě z regálu v knihovně vykoukl jeho další cestopis s názvem: „Do Vladivostoku na zmrzlinu na kole“ . Nezaváhala jsem ani na okamžik a dobře jsem udělala. Cesta z Jevíčka přes Slovensko, Ukrajinu, Rusko (Sibiř, Dálný východ). Po dlouhé době jsem se začetla a jen zřídka se mi chtělo dělat něco jiného. Už mě neláká cestování, ale na cestu 22 000 km, kterou urazil na svém starém kole asi za sedm měsíců, bych se tak před třiceti lety také s chutí vydala, ale!!! Pěšky, bez zavazadel a nejméně se dvěma až padesáti společníky. Žádné spěchání a spaní pod širákem. Vidím to tak na dva roky.

Rubriky: Aktuality | Komentáře: 4