Před lety jsem pracovala ve velkém podniku. Několikrát jsem byla pozvána na operativku vedoucích provozu, abych podala nějaké informace. Seděla jsem a čekala, až na mě dojde řada. Ti šéfové se tam hádali, dohadovali a vzájemně si odporovali. Myslela jsem si, že jakákoli dohoda je vyloučená. A náhle se všichni zatvářili spokojeně, potřásli si rukama a prohlásili, že tak to je výborné a rozešli se. Byla jsem z toho jelen. Zřejmě to bylo tím, že jsem se nedokázala orientovat v problému.
Stejný pocit mám, když se snažím pochopit historické události. Většinou vůbec nechápu, v čí prospěch, která válka skončila a proč vlastně začala. Myslím, že ani účastníci bitev v tom jasno neměli a ani nadále nemají. Já už jsem pochopila, že je široká škála událostí, které jsou nad možnosti mého chápání, protože i kdybych o nich četla stokrát nic si z toho nepamatuji, natož, abych to chápala. Ještě, že vím, že všechno zlé je pro něco dobré a naopak. 🙂
One Response to Historie a já