Spolupráce

To je další ze slov, jejichž obsah je pro hodně lidí dost neznámým pojmem. Nemám na mysli spolupráci na určitém zažitém projektu, kde má každý určený svoji povinnost, kterou musí splnit, aby se zkompletoval celek. V zaměstnání je jasně vymezený pro každého jeho díl zodpovědnosti. V případech, kde to není možné, např v politice regionální, státní i celosvětové to je zatím zřejmě neřešitelný problém. 

Jan Werich zpíval ve filmu  „Císařův pekař, pekařův císař“, písničku s naprosto idealistickým textem:
Ten umí to, a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc….

Líbilo se mi to jako malé holce a líbí se mi to stále. Teď už ale chápu, že je to zatím myšlenka z oblasti fantazie.  Zatím tomu brání ctižádost, touha vyniknout, ostatním vytřít zrak, a rozhodně také vytěžit ze všeho co nejvíce peněz. Na straně druhé také pohodlnost. To jsou vlastnosti, kterými v různé míře disponujeme skoro všichni.                    

V demokracii se to asi uskutečnit nedá. Lidé se totiž vždy semknou a táhnou za jeden provaz, když mají společného nepřítele, nebo v případě velké katastrofy. V době mírové se zřízením demokratickým, je případná spolupráce a pokus o vzájemné porozumění asi nudná záležitost, bez adrenalinu.