Naučit se používat toto slůvko není pro většinu citlivých lidí snadná věc. Často vyhovíme žádosti s představou, že někdo z našeho okolí pomoc potřebuje nebo vyžaduje. Nějaký čas nás uspokojuje myšlenka na to, jak dokážeme pomoci (a mnohdy i překonat vlastní nechuť). Potom se snažíme vyhovět ze zvyku, i proto, aby se ten druhý neurazil a sílí v nás pocit, že nás druzí využívají, a že jim v tom napomáháme. Existují kurzy asertivity, kde se odborně učí, jak přiměřenou formou odmítat něco, co nechceme. Smíme si vůbec dovolit nepomáhat? Já na to jdu přes hlubší úvahu o užitečnosti svého počínání pro obě strany. Jednorázovou pomoc člověku v nouzi neřeším. Pomoc potřebuje a já pomoci mohu, tak to udělám.
Opakovanou pomocí, která odstraní problém můžeme tomu druhému bránit v získání cenné zkušenosti. Nechci odstraňovat následky chybných postojů nebo činů. Snažím se pomoci pochopit, co tyto následky způsobilo. Nechci v ostatních vzbuzovat dojem, že něco nedokáží sami a mou pomoc potřebují. Také je pravda, že spoustu věcí, které nedokážeme, buď nepotřebujeme nebo se můžeme naučit vyřešit to jinak. Každá situace, kterou vyřešíme sami nás něčemu naučí a tak tuto šanci druhým nemůžeme brát.