V době, kdy jsem začala hledat inzeráty s realitami s představou, že si koupím domeček, jsem snila o tichém místě na vesnici. Hodně jsem si to přála, ale také jsem myslela, že to není moc reálné. Ticho je dnes velmi vzácná komodita. Takřka každý , kdo ke mně přijde na návštěvu, je překvapen jaké ticho zde zaznívá. Dávno nevěřím na náhodně splněná toužebná přání. Zdá se, že mírná skepse není na překážku splnění našeho snu, když to není v rozporu s potřebou našeho vývoje.
Kdo si zvykne na ticho, ten ho pociťuje také ve svém nitru. Asi spíš naopak, nejdřív musí zvládnout ticho a klid v sobě, než může žít s absencí hluku kolem sebe. Je mnoho lidí, kteří jsou z ticha nervózní a velice těžce ho snášejí. Můj případ to není. Jsem vděčná, že mi bylo dopřáno, každý den za toto privilegium děkuji, a žasnu nad tou nádherou.