Na sv. Dyndy, to nebude nikdy

Knížka od J. Hnízdila s názvem „Mým marodům“ ve mně vzbudila svým názvem naprosto mylnou představu, že jejím přečtením se posunu dále v chápání souvislostí o fungování těla a mysli. Autor ji však sestavil z kritických článků, které během několika let psal do novin. Zaměřuje se na vyhledávání a pojmenování toho co je špatně. A že toho je! Každému, kdo rád čte kritické články na farmaceutické firmy, fungování lékařů, sport a doping, politiky včele s prezidentem, atd, atd. ji doporučuji. Kdo trpí třeba i mírnými depresemi, anebo se snaží získat pozitivní způsob myšleni naopak nedoporučuji

Všechno co je tam napsáno je svým způsobem pravda, ale není tam, že každé proč má své protože.

Samozřejmě není chybou autora, že jsem v té knížce nenašla to, o co stojím a co vyhledávám. Nicméně alespoň jednou jsem tam našla zmínku o tom, že je nutno myslet pozitivně.

Co jsem tady napsala je v přímém rozporu s tím co jsem si právě přečetla na zadním přebalu této knížky a je tudíž možné, že právě kritika přivede pacienty ke změně chování, takže si pomohou, aby jim mohlo být pomoženo. Lidé, kteří o něco usilují a mají i své zištné důvody, je odloží a budou pracovat hlavně pro prospěch chudých a trpících. Politici přestanou být sebe střední a my ostatní přestaneme kritizovat. Řada jiných tzv. nešvarů se promění ve švary a všichni navzájem se budeme ctít a milovat.