Dušičkové téma

Ráda jsem se na svých cestách zašla na hřbitovy. Bylo tam ticho, klid a mír. Navíc některé byly zajímavé a zvyky poučné. Tak například na židovském hřbitově jsou místo květin kamínky, protože Židé říkají, že se květiny mají dávat za živa a kameny po smrti. Na muslimském hřbitově někde v bývalé Jugoslávii byly lidé pohřbíváni mezi dva kamenné sloupky. Jeden v hlavě, druhý v nohou. Protože to je přesně to, co jim po smrti patří, ten prostor mezi nimi. Nic jiného si sebou nevezmou. Toradžové na ostrově Celebes věří, že se jejich prapředkové dostali na ostrov v kosmických lodích a tak své mrtvé vynášejí co nejvýše, aby si je bohové mohli snadno zase odvézt. V Čechách se mi moc líbilo na lesním hřbitově v Novém Boru. Původně byla tato část německá. Prostranství příslušející k jednotlivým hrobům tam bylo velmi vkusně zabudováno do přírodního prostředí. Bylo to místo intimního setkávání pozůstalých se zemřelými. S trávníčkem, pískem vysypanými pěšinkami, a s malou lavičkou. Místo s láskou budované a opatrované.

Vzpomínek by bylo víc, ale ani u výše uvedených neručím za stoprocentní správnost.