Den seniorů nastolil anketní otázku: Jak se žije seniorům. Předpokládám, že z odpovědí vyplynulo, že všelijak, stejně jako ostatním věkovým skupinám. Někdo je spokojený, docela zdravý a aktivní. Jiný nespokojený, nemocný, opuštěný. A mezi tím osudy různě namíchané.
Spokojenost je prý vlastnost, kterou někdo má a jiný ne. S tím souhlasím. Mám štěstí, že patřím k těm spokojeným. Za nejobtížnější období svého života považuji dětství. S obavami, že neuspěji, že někoho rozlobím, že nedokáži najít kamarády atd. atd.
Možná jsem se se sklonem ke spokojenosti narodila, ale určitě jsem na ní musela také hodně makat. Nepodléhat povrchním soudům a trýznivým přáním mít něco jiného co zatím nemám. Korigovat životní styl, starat se o zdraví a hlavně jsem dokázala pochopit, že život se musí nechat plynout a tvořivě ho využívat k obohacení svému i svého okolí. Tohle prohlášení se vztahuje ke zkušenostem nikoliv majetku.