A je tady jaro

Skončila osmá zima, kterou jsem strávila ve své chaloupce. Z mého pohledu byla mírná a nevystavila mě žádným nadměrným strastem. Ten mrazivý březen mě přivedl k vzpomínkám na zimu první, která byla tuhá, dlouhá a já byla nepřipravená. Nicméně jsem ji přežila také a nezanechalo to žádné následky na mém fyzickém ani psychickém zdraví. A navíc , ti z mých nejbližších, kteří mě tenkrát přijeli navštívit, na mě i dneska pohlížejí s mírným obdivem, že jsem to vydržela a neutekla. 

Zima jako pocit mi vždy byla, je, a myslím, že i v budoucnu bude. Není potřeba si zoufat, vždycky může být lépe a většinou i hůře. Nyní nastává čas oprav, úklidu a malování. Trochu se na to těším, trochu se obávám, ale co vím určitě? Že se ještě nikdy nestalo, aby to nějak nedopadlo.