Tajemství tropické noci

Velkou část noci si povídáme na balkóně hotelu, než se nakonec definitivně odebereme na lože. Zatímco Honza spí hned jak zabitý, já naopak vůbec nemohl usnout. Bez ustání mne ruší skřehotání jakýchsi děsivých anonymních ptáků tropické noci. Neartikulovaný řev noční džungle, co zde určitým způsobem zasahuje až do samotné hotelové zahrady. Nebyly to ledajaké zvuky! Přicházely jakoby z jiného světa….
Ale…vždyť on je to jiný svět!
Tak začala moje prazvláštní meditace. Průnik „do jinam“, kam jsem díky této čarovné indické noci vstoupil jen já.
Jeden z těch neviditelných tvorů zběsile skřehotal svoje dunivě rachotivé:“U-HUÚÚ“… zatímco druhý mu vzápětí odpovídal hrdelním ŠKŘŘŘK!“. Nebylo příliš jasné, co si tihle dva povídají, každopádně na sebe téměř bez ustání řvali celou noc.
Dlouho jsem se obracel v posteli, abych nakonec-jako šílený-vtrhl na balkón. Zařval jsem na ně, ale můj tón zřejmě nepatří do repertoáru, který jsou ochotní vnímat.
Propadám absolutní bezmoci – a tady přišel ten střih! Dosud nepoznaná forma zenu. Jako bych splynul. Stal se součástí dění, co mi ještě před okamžikem připadalo bytostně nesnesitelné.
Byla to meditace? Osvícení…?!
Nevím. Právě se rozednívá – neviditelní diskutéři ztichli, jako když utne. Uléhám  – a spím.

Luboš Y. Koláček Indií za Dalajlámou.