Učitelé

Se začátkem školního roku je to aktuální téma. Zamyšlení nad otázkou, který učitel mě ovlivnil a třeba i nasměroval k zájmu o něco, čemu bych se chtěla, a mohla v dalším životě věnovat, mě přivedlo k poznání, že ani jeden. Nevím jak je to možné, byla jsem asi dost nudný žák. Myslím, že jsem se chovala dobře a učila se sice pilně, ale rozhodně ne vynikajícně. Divím se, že mě nebral zeměpis, když jsem později ráda cestovala, proč jsem se v hodinách kreslení nenaučila kreslit alespoň jednu věc nebo zvíře. Jazyky jsem se učila, ale nenaučila. Historie mě zajímala, ale dějepis ne. Chemie, tu jsem nechápala a ani v pokročilejším věku jsem k ní netíhla. Věřím, že bych se byla mohla naučit zpívat, tančit atd. Fyziku jsem měla v oblibě v osmé třídě, protože jsme měli hezkého mladého učitele. Byli jsme dívčí třída, tak se asi radši nechal přeložit.

Ráda jsem četla, ostatní jsem zřejmě brala jako povinnost. Tak jsem na konci svých studiích ukončených maturitou na hutní průmyslovce musela zkonstatovat, že jediné poznání, které si do života odnáším je, že: „Všechno zlé je k něčemu dobré a naopak“. To je také zřejmě to jediné co jsem ani během následujících desetiletí nezapomněla.