jsou činy chvályhodné. Jak je tedy možné, že se traduje rčení: Dobrý skutek bude vzápětí po zásluze potrestán. Opravdu se to stává často. Ten, kdo dobrý skutek vykoná na to doplatí, neboť nevděk světem vládnul, vládne a vládnouti bude.
K vykonání dobrého skutku nestačí pouze dobrá vůle a už vůbec ne naše představa, že co s dobrým úmyslem děláme je dobré, chtěné a žádoucí i pro stranu příjemce. Pokud konáme s patřičnou pokorou a empatií, bez nároku na vděčnost a případně čestné a uznalé chování příjemce, potom nikdy necítíme události následující po dobrém skutku jako trest, křivdu, zradu. Příjemce se totiž nechová podle našich představ, ale podle toho co je mu vlastní. Dobrý skutek bude po zásluze odměněn, ale nebude to většinou podle našeho očekávání.